Sorin se vrátil z pauzy!

Sorin:

Poslední paprsky dnešního dne dopadají na stražní vež hradu Aicy..
Po prašné cestě jede jezdec..
Stráže jsou bdělé, ale jezdec je sám netřeba zvonit na poplašné zvony..
Avšak kdo je to?   
Stráže u brány se chtějí zeptat, ale z úst nevýjde jediná hláska .. dech jim vzal jezdec.
Zaprášený, ale přesto je to pod nánosem špíny zbroj Aicy.
V ruce kopí
U boku meč
Na koni Luk a štít
přes záda toulec
Na černém vraníkovi sedí runový mistr Sorin !"

Maranorova odpověď:

Zvony. Úder za úderem.

Na cimbuří strážní věže stojí temná postava, zahalená v plášti.

Tentokrát to nejsou poplašné zvony. Ty by se rozezněly o dost dříve...Dorazil.
Temná silueta na nejvyšší věži pomalu dojde až k samotnému okraji opevnění a shlédne dolů.
Přímo pod ním je i přes ospalou odpolední hodinu čilý ruch. Muž se pod kápí usměje a vyřkne, téměř zašeptá: "Sorin se vrátil."

Pak už se jen otočí, strhne ze sebe plášť a plnou rychlostí sbíhá dolů po schodech.
Po cestě naráží na několik stráží, všichni se usmívají.
Ví, kdo přijel, přesto se ale musí ujistit na vlastní oči.
Po chvíli dorazí až na nádvoří, kde už se shromáždil hlouček lidí.

Nemusí nic říkat, přesto se postava na koni otočí přímo jeho směrem a sesedne.

"Maranore!" zakřičí jezdec jasným, bujarým hlasem.
"Sorine, brachu, tak rád tě zas vidím!"

Oba válečníci a staří známí se setkají přímo uprostřed nádvoří, kde si podají ruce.

Celé nádvoří pak zaplní mnohohlasý jásot "Aica amrún! Aica amrún!"